Když jsem poprvé odložila žiletku na beton, neuvědomovala jsem si, jak často toho budu litovat.
Zase se všechno vzdálilo, zase mi uniká řada, kterou bych si klidně vystála.
Pohlcena minulostí nevidím před sebe. Necítím pohledy srdcí.
Myslím jen na to, jak ráda bych prsty zajela do zrzavých vlasů. Pohladit je? Vytrhat po krvavých kusech?
Zrumělkované ostří se zamlžilo. Dýchá. Přerývaně, ale ještě šedesát let.