nejsme si podobní, řekls a mě to bylo jedno
nechováš se ke mě, jak si zasluhuju a já souhlasila, ale nemohla jsem s tím nic dělat
šáhls na mě slovem, ale já necítila

přehřátá poušť jarních kapek
s jazykem doufajícím sklízím zimu
netalentovanost života snímá zármutek
tokající kos narazil do duny
ležíme tam spolu a objímáme ragbiovou kačenu
ležíme tam spolu a doufáme v příchod třetího hráče
ležíme tam spolu ale smrt nikde

Když jsem poprvé odložila žiletku na beton, neuvědomovala jsem si, jak často toho budu litovat.
Zase se všechno vzdálilo, zase mi uniká řada, kterou bych si klidně vystála.
Pohlcena minulostí nevidím před sebe. Necítím pohledy srdcí.
Myslím jen na to, jak ráda bych prsty zajela do zrzavých vlasů. Pohladit je? Vytrhat po krvavých kusech?
Zrumělkované ostří se zamlžilo. Dýchá. Přerývaně, ale ještě šedesát let.