15.1.2012

Hans Hartung

nejsme si podobní, řekls a mě to bylo jedno
nechováš se ke mě, jak si zasluhuju a já souhlasila, ale nemohla jsem s tím nic dělat
šáhls na mě slovem, ale já necítila

přehřátá poušť jarních kapek
s jazykem doufajícím sklízím zimu
netalentovanost života snímá zármutek
tokající kos narazil do duny
ležíme tam spolu a objímáme ragbiovou kačenu
ležíme tam spolu a doufáme v příchod třetího hráče
ležíme tam spolu ale smrt nikde

Když jsem poprvé odložila žiletku na beton, neuvědomovala jsem si, jak často toho budu litovat.
Zase se všechno vzdálilo, zase mi uniká řada, kterou bych si klidně vystála.
Pohlcena minulostí nevidím před sebe. Necítím pohledy srdcí.
Myslím jen na to, jak ráda bych prsty zajela do zrzavých vlasů. Pohladit je? Vytrhat po krvavých kusech?
Zrumělkované ostří se zamlžilo. Dýchá. Přerývaně, ale ještě šedesát let.

Mywifeknoeverything

http://www.youtube.com/watch?v=gEF60avsloY

Nebránila světlu, aby jí oslepilo,
vždyť teď vidí mnohem víc.
Seskočila ze skály,
narostla jí křídla.
Svlékla strach,
jedinou obranu soudnosti,
aby se poprvé nadechla
lásky pohledem.
Ohrozila důvěru lidi,
aby mohla žít
- na co by byl ten těžko vydobytý stav
při vyhýbání se jejímu objektu?

http://www.youtube.com/watch?v=nD8ZSGgsn0c&feature=related

Fuck me, Ray Bradbury

http://www.youtube.com/watch?v=e1IxOS4VzKM&has_verified=1